Toto je nová verze webových stránek Satja Sáí mezinárodní organizace České republiky.
Pokud hledáte starý obsah, který jsme ještě nepřesunuli, můžete použít tento odkaz na starou verzi webových stránek.

„Moji oddaní mě volají, musím jít,“ byla slova, která řekl Satja Sáí Bába 20. října 1940 svému rodnému bratrovi. Ten den tehdy čtrnáctiletý Satja Sáí Bába opustil bratrův dům, kde žil, aby jakožto avatár naší doby naplnil své poslání.

Tehdy se dali jeho stoupenci spočítat na prstech ruky a byli z jedné malé vesničky v jižní Indii. Dnes je jich na desítky milionů a jsou po celém světě. Tento den si tedy připomínají formou služby, ke které Satja Sáí Bába vybízel a kterou považoval za nejpřímější cestu k Bohu. Tak se i my, čeští stoupenci, ke službě každoročně připojujeme. Letošní téma služby byla Láska ke zvířatům. Vzhledem k tématu jsme se rozhodli jet do buštěhradského psího útulku.

Psí útulek v Buštěhradě, což je obec mezi Prahou a Kladnem, nabízí možnost venčit místní psí obyvatele vždy v době od 10:00 do 15:00 hodin. Po telefonickém zjištění základních podmínek pro venčení jsme se tedy setkali před útulkem, abychom dopřáli alespoň některým psům možnost proběhnout se. Věkové složení naší skupiny bylo pestré, byli mezi námi ještě školou povinní až po skoro seniory. Tak každému do dvojice či po jednotlivcích byl vybrán pracovnicemi útulku pes dle jeho možností. Ti menší a křehčí dostali na venčení menšího a tedy udržetelnějšího psa, ti větší a silnější z nás dostali také odpovídající psy. Tak jedni popocházeli s menším bílým chlupáčem, jiní zase s třicetikilovým skvrnitým tahounem. Všichni psi museli být na vodítku, protože nemají žádného pána, což znamená že nikoho neposlouchají a nedají se tedy přivolat. Psi vypadali venku velmi spokojeně, a tak se i přes chladné a mlžné počasí venčení stalo několikahodinovou záležitostí, po níž byli příjemně unaveni nejen psi, ale i my.

Tato služba pro nás také byla připomínkou, že všechny bytosti jsou jedním a jsou dobré, jak to vyjadřuje starozákonní kniha Moudrosti v 11. kapitole: „Vždyť ty (Bůh) miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to. Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.“

 

(Klikněte pro zvětšení)