Satja Sáí mezinárodní organizace

Rozhovor s Georgem Bebedelisem byl pořízen na sklonku léta 2017 nedaleko řecké metropole Atén po skončení kempu pro Sáí mládežníky z Evropy. George Bebedelis je jedním z mála evropanů, jenž měl několikanásobnou příležitost se osobně setkat se Satja Sáí Bábou a být Jím doslova osobně veden na životní cestě.

Hledání a setkání se Satja Sáí Bábou

Pavel: Jak jsi se setkal se Satja Sáí Bábou? Myslím tím, kdy poprvé jsi Jej uviděl a kdy si o Něm poprvé slyšel.

George: Poprvé jsem přijel do Prašánti Nilajam (pozn. ášram založený Satja Sáí Bábou v němž byl po většinu svého života) v roce 1987, což znamená před 30 lety. Tehdy jsem byl dvacetipěti letý mladík. Předtím, když mi bylo 16, 17 roků jsem byl filosoficky zaměřen, měl jsem hodně otázek o životě, jaký je smysl života, jak najít mír a štěstí atd. Už od mládí jsem tedy četl duchovní literaturu. Zvláště kolem osmnácti let, kdy jsem studoval polytechniku, obor strojní inženýrství. Předmět studia mě příliš nezajímal, a tak jsem většinu svého času zasvětil hledání na různých duchovních cestách. Dělal jsem toho hodně, četl jsem knihy, potkával mnoho lidí v různých centrech. Hodně jsem cvičil aikido, což je japonské duchovní umění. Taky jsem cvičil tai jitsu a stal jsem se učitelem tai jitsu. Upřímně jsem následoval tuto cestu a myslel jsem si, že budu v budoucnosti učitelem tai jitsu. Takový byl můj život, kdy jsem byl ponořen do duchovního hledání. A potom jsem uslyšel od kamaráda, s kterým jsem cvičil aikido, o Satja Sáí Bábovi. Okamžitě mě to zasáhlo a řekl jsem si, že to je velká věc. Pokud takováto bytost existuje na Zemi, tak nemůžu déle zůstat tam, kde jsem. Okamžitě Ho musím jet navštívit. Jakmile to bylo možné, tak jsem v roce 1987 odjel navštívit Satja Sáí Bábu. Bylo to v létě, kdy jsem měl na univerzitě prázdniny.

Letěl jsem do Bangalore a tam odsud jsem jel autobusem, protože jsem v té době neměl moc peněz. Autobus jel 6 nebo 7 hodin do Prašánti Nilajam a já jsem tam přijel už hodně pozdě. Byla téměř noc. V ášramu mi řekli: "Půjdeš do ubytovacího hangáru". Nevěděl jsem, co to je a kde to najdu. Ukázali mi velkou budovu, tak jsem otevřel dveře a zeptal se: „Kde můžu být?“ Ukázali mi jednu matraci na zemi. Neměl jsem u sebe nic, přikrývku, síť proti komárům, nic. Tak jsem si lehl a všichni komáři se na mě slétli. Další dny jsem nemohl jíst, protože v té době byla v ášramu pouze jihoindická jídelna a jídlo bylo velmi pálivé. Nebyl jsem zvyklý jíst pálivé jídlo, protože to byla moje první návštěva Indie. Tak jsem dostal průjem. Mé tělo trpělo, ale uvnitř, když jsem viděl Sáí Bábu, hluboko v mé duši jsem věděl, že toto je Pravda. Cítil jsem, že mé duchovní hledání došlo konce. Mám tím na mysli, že to byl nový začátek. Konec chození tam a onam. Rozhodl jsem se, že On je můj učitel, On je můj duchovní průvodce, má cesta. Od tohoto prvního momentu v Prašánti Nilajam jsem se rozhodl zůstat se Satja Sáí Bábou jako s mým průvodcem a následovat Jeho učení. Následovat cestu, kterou nám dal pro duchovní praxi. Když jsem se vrátil domů, skončil jsem všechny ostatní aktivity. Stal jsem se členem Satja Sáí organizace Řecko, která už v té době byla založena. Od té doby jsem řádným členem. Samozřejmě za ty roky jsem se stal starším členem a přebral různé zodpovědnosti v organizaci. Na začátku jsem byl koordinátor služby, poté koordinátor vzdělávání v lidských hodnotách, potom vedoucí centra a teď poslední čtyři roky sloužím jako národní koordinátor.

P: A jsi také členem ESSE institutu (mezinárodní institut zaměřující se na vzdělávání v lidských hodnotách).

G: To se stalo paralelně. Protože po několika letech se Sáí Bábou jsem se rozhodl více se zaměřit na vzdělávání. Máme v organizaci tyto křídla – duchovní, služby a vzdělávání. Vzdělávání je velmi důležité a já jsem byl učitel. Po všechny ty roky, co jsem studoval strojní inženýrství, jsem byl soukromým učitelem. Rozhodl jsem namísto práce jakožto strojní inženýr pracovat v technické škole. Inklinoval jsem k učení. Rozhodl jsem se více se zaměřit na vzdělávací program Sáí Báby. To se stalo v prvních letech, kdy jsem se stal členem Satja Sáí organizace. Poté jsem byl školen ESSE vzdělavateli a stal jsem se Sáí učitelem a později školitelem v ESSE. Zabývám se tím i nadále a snažím se být do toho plně ponořen, tak jako na začátku sloužit. Především však se snažím si být po celý čas vědom, proč jsem tady a proč dělám tuto práci pro organizaci, jaký je účel. Nezapomenout co je hlavním cílem, znát opravdové Já. To je něco, co jsem měl možnost slyšet od Sáí Báby při interview.

Velmi jsem si přál mít nějaké vedení přímo od Sáí Báby. On samozřejmě dává vedení – promluvy, ve kterých je všechno. Ale bylo tam takové přání mít něco speciálního, osobní instrukci od Sáí Báby. Byl jsem požehnán při jednom interview. Sáí Bába mi dal osobní instrukci. Známá jako cesta sebe dotazování. Ptát se po celou dobu: „Kdo jsem? Kdo jsem?“ Při jednom interview o tom Sáí Bába mluvil. Stál proti mně a na začátku interview se mě zeptal: „Kde je Bůh?“ Předtím se však zeptal obecně: „Proč jste vy všichni tady?“ Řekl jsem: „Přišel jsem pro Boha, pro Tebe.“  Pak se mě zeptal: „Kde je Bůh?“ Řekl jsem Mu: „Bůh je všude.“ Řekl mi: „Ty jsi taky Bůh. Bůh není někde vně. Ty jsi Bůh.“ Potom začal učit, že musíš celou dobu meditovat, každý moment a připomínat si: „Já jsem Bůh.“ Potom vysvětlit Só Ham. Samozřejmě známe to z promluv, ale řekl mi: „Tvůj dech opakuje Sóham 21 600 krát za den, pamatuj Já jsem Bůh. Nejsi tělo, nejsi smysly, nejsi mysl, celou dobu pamatuj, kdo jsem? Jsi mistr, to je skutečné mistrovství. Děláme všechny možné zkoušky na univerzitách a jsme pak mistři, ale skutečné mistrovství, je mistrovství ovládnutí mysli. Všechno toto – tělo, mysl, myšlenky, radost, smutek, všechno musíš ovládnout a stát se mistrem mysli.“ To bylo 3. ledna 1994. Téměř po sedmi letech, kdy jsem Ho poprvé navštívil. Neměl jsem žádné interview na začátku. To nebylo jednoduché. Uvnitř mi však dal vnitřní vidění. Dal mi sebevědomí a sílu přijít znovu a znovu a být blízko Něj. To bylo důležité, protože ačkoliv někdy Sáí Bába dá některým interview, oni i tak pak odejdou.

Po tolika letech na duchovní cestě můžu říct, že nejdůležitější je být stabilní. Být stabilní, pevný, protože tady je tolik vzletů a pádů, změny se dějí v tvém životě, v Satja Sáí organizaci, změny se dějí tam a všude, ale ty musíš zůstat pevný. A po všechen čas mít v mysli, že by si rád realizoval Boha, byl Mu blíže. Udržuj to v sobě. Je to jako oheň a ty musíš udržovat tento oheň po celou dobu. Byl jsem požehnán tím, že jsem dostal osobní instrukci a myslím, že cokoliv dělám v denním životě, zkouším na to myslet. Co je smyslem našeho života, veškeré naší práce v organizaci, veškeré práce mimo organizaci, je vědět, kým opravdu jsme. Musíme přemýšlet o Bohu každým okamžikem. To je nejjednodušší cesta, jak být vědomí. Vždy pamatuj, že Bůh je s tebou, kdekoliv jsi. To je jednoduché, to není těžké. Potom ucítíš, že Bůh je s tebou a realizuješ, že tento Bůh není někde mimo tebe. On je tvé skutečné Já. Oddanost pomáhá k poznání, protože myslet na Boha, uctívat Boha, zpívat duchovní písně atd. to je oddanost, která je velmi důležitá, protože v ní roste vědomí přítomnosti Boha a čím více si jsi vědom přítomnosti Boží, tím více jsi blíže svému skutečnému Já, protože Bůh je tvé skutečné Já. Tato oddanost pomáhá poznání, cesta poznání, která je konečným učitelem k vědění Božího Já. Skutky také pomáhají k tomu nebýt egoistickým, ale dávat druhým. Toto je krásně řečeno Sáí Bábou. Sáí Bába nám dal celou pravdu tak jednoduchým způsobem. I kdybychom měli jen jednu promluvu Sáí Báby, měli bychom celou pravdu, protože nejvíce mluví o třech cestách. Cesta činů, cesta oddanosti, cesta poznání. Jeho jméno je SAI. To znamená Služba (v angl. Service), Uctívání (Adoration), Osvícení (Illumination).

Rodina a praktický život

P: Říkal jsi, že jsi členem Satja Sáí organizace již třicet let a tvůj bratr je také členem organizace. Jak je to tedy s ním a s tvými rodiči?

G: Jsem šťastný, že také můj bratr je oddaným Satja Sáí Báby. Další rok (1988) jsem přijel do Prašánti Nilajam s mým bratrem. On je tedy také velmi dlouholetý člen Satja Sáí organizace. Jsem velmi šťastný, že jsme spolu na stejné cestě po tolik let. Moji rodiče znají Satja Sáí Bábu, respektují Ho a věří v Něj, ale nikdy nebyli v Indii. Několikrát také byli v Satja Sáí centru, ale nevykonávají žádnou duchovní praxi. Ale jsou to dobří lidí, velmi pokojní a milující. Tak je to v pořádku. Po tolika letech již věří v Sáí Bábu, ale na začátku tomu tak nebylo. Protože Satja Sáí Bába byl něčím novým. Ptali se: „Co je to za člověka?“ Ten, který změnil jejich syna, protože se hodně věcí změnilo v mém životě, poté co jsem potkal Sáí Bábu. Protože předtím, když jsem byl studentem, byl jsem mladý muž, byl jsem úplně jiný. Neměl jsem disciplínu, jako se tomu stalo s většinou mladých lidí. To setkání změnilo mnoho v mém životě, protože jsem poznal, co je smyslem života, a tak nemělo žádný význam ztrácet čas konáním různých hloupých věcí a ztrácet energii namísto práce vevnitř a pomalu, pomalu se očišťovat, a tak přicházet blíže Bohu. Sáí Bábovo učení je nádherné. 

P: Znamená to tedy, že jsi po první návštěvě Prašánti Nilajam změnil mnoho věcí ve svém životě, jako např. že jsi přestal pít alkohol apod.?

G: Ano. Alkoholu jsem nepil příliš moc, ale chodil jsem pozdě spát a kouřil jsem. Ne protože by mi to chutnalo, ale protože jsem chtěl zapadnout do té atmosféry nočních setkání a volných vztahů. To je také důležité. Sáí Bába nám to mladým z Řecka jasně řekl hned na začátku při interview. Trval na tom, že musíme být velmi čistí v sexuálních vztazích. Myslím tím, že když chceš mít vztah, musíš být ženatý nebo vdaná. Sáí Bába nechtěl volné vztahy jako je to dnes běžné a my si myslíme, že je to přirozené. To je velká změna. Bylo také pro mě velmi překvapivé, když jsem byl poprvé v ášramu, jak jsou muži a ženy odděleni.

P: Jedna z dalších věcí, kterou o tobě vím, Georgi, je, že žiješ sám. Co je důvodem a jak k tomu došlo?

G: Protože občas Sáí Bába mluvil a ty víš, že na duchovní cestě, a nejen na té se Sáí Bábou, ale také na mnoha jiných duchovních cestách, mohou lidé žít sami. Neměl jsem opravdovou touhu po vlastní rodině, mít vlastní děti. Myslel jsem si, že to pro mě není nutné. Hodně jsem o tom přemýšlel a pracoval v sobě a rozhodl jsem se, že pokud je to pro mě lepší, zůstanu sám. Byl jsem opět požehnán Sáí Bábou, protože několikrát o tom se mnou mluvil. Řekl jsem mu, že se nechci oženit a On mi řekl: „Ok, žehnám ti.“ Dal mi své požehnání. Potom jsem byl uvnitř klidný, protože předtím jsem nevěděl, jestli je to dobré rozhodnutí. Chtěl jsem si to ověřit, protože to je velmi důležité rozhodnutí. Také v tomto mi tedy Sáí Bába dal jasné vedení. A teď jsem s tím velmi šťastný.

P: Opravdu?

G: Ano, protože když začneš meditovat, celá Země se stane tvojí rodinou. Myslím tím, proč je nutné mít ženu a co znamená „moje žena“ a „moje děti“. Musíš milovat všechny, i když máš svoji rodinu. Účel je rozšířit své porozumění. Porozumět, že celý svět je tvá rodina. Když máš svojí vlastní rodinu, běž za tuto omezující hranici svých dětí, své ženy, duchovně se rozvíjej. Není nutné jít cestou vlastní rodiny. Rozpoznej celý svět jako svoji rodinu. Všichni jsou bratři a sestry. Služ všem. Sáí Bába nám dal příležitost cítit tuto velkou rodinu v Satja Sáí organizaci.

Jak roky plynou, jsem velmi šťastný. Pracuji také s dětmi, protože jsem učitel. V řecké Satja Sáí organizaci máme velmi dobré vztahy. Není nás mnoho, ale jsme jednotní a můžeme cítit tuto rodinu. To znamená, že rodina není vskutku něco, co bych postrádal. Na druhou stranu jsi volný. Jsi volný k tomu být na 100 % zaměřen na cíl, kterým je Bůh, a můžeš dávat ostatním lidem. S vlastní rodinou musíš jít tam a tam, např. musíš jít za tvým bratrancem, jenž je ženatý nebo tvá žena řekne musí jít tam a na tuhle párty atd. Bolí z toho hlava (smích). Ale nechci tím říct, že každý musí jít touto cestou. Ale nakonec každý musí poznat, že celý svět je jeho rodina. Neměl by si být omezen svojí vlastní rodinou. Dokonce ani svými biologickými bratry a sestrami. Všichni jsou bratři a sestry. Jednou jsem byl přítomen interview, kde byli dva bratři, a Sáí Bába se jich zeptal: „Kde je tvůj bratr?“ A jeden z nich řekl: „Toto je můj bratr.“ Sáí Bába láskyplně odpověděl: „Ne, to není správná odpověď. Všichni kluci, kteří jsou tady, jsou tví bratři. To je správná odpověď.“ Po celou dobu nás takto Sáí Bába učil. To je stejné s tvými vlastními dětmi. Všechny děti jsou tvé vlastní. Miluj všechny a služ všem.

Duchovní praxe

P: Zajímáš se o Védy, jak se to stalo?

G: Studoval jsem po mnoho let, protože mě velmi zajímal sanskrt a védská filosofie. Již předtím jsem věděl něco málo ze sanskrtu.

P: Dříve než si přijel poprvé do Prašánti Nilajam?

G: Ano. Měl jsem nějaké povědomí o indické filosofii, Upanišádách. Měl jsem vášnivé zaujetí pro sanskrt a pro starověkou řečtinu. Před mnoha lety jsem začal studovat sanskrt, který je jazykově příbuzný starověké řečtině. Je velmi důležité znát jazyk. Sanskrt je velmi posvátný jazyk, v kterém bylo napsáno mnoho posvátných textů. Jsem velmi šťastný, že jsem měl vůli naučit se jazyk, ale stojí to velké množství času. Když mám čas, tak toto je moje hobby. Moje hobby je otevřít slovník, studovat gramatiku, otevřít internet a studovat tenhle a tamten verš. Nahlédnout k Satja Sáí Bábovi a Šankaračáriovi a studovat, když mám trochu času.

V roce 2006 jsem byl v Prašánti Nilajam. Tehdy jsem znal pouze Ganapati prarthana (modlitba, jež se recituje před zpěvy). Mnoho lidí ji zná. Neočekával jsem od sebe víc. Ale Sáí Bába tehdy řekl, že Jeho přání je učit védy a že védy jsou univerzální, jsou pro celý svět. A tak jsem se začal učit vážně, když to Sáí Bába řekl. On je můj učitel. Je to pro všechny. Neřekl to nějakým konkrétním lidem. Jeho sdělení pro mě bylo velmi silné. A tak jsem začal vážně studovat sanskrt a začal jsem recitovat každý den. Občas, když se podívám na sebe, tak jsem velmi překvapen. Nemůžu uvěřit tomu, jak si pamatuji, tak mnoho textů, např. celý Rudram srdcem! Je to pouze Jeho milost.

P: To je velmi dlouhý text, ale ty jich znáš víc než jen tento.

G: Ano, Šrí Rudram a nějaké další. Ale teď je to jednoduché, protože znám jazyk, vím, jak recitovat.

P: Ale pamatovat si?

G: Jo, zapamatování zabere čas, ale je to dobré pro soustředění se. Nestačí recitovat čtením. Když si to pamatuješ, je to mnohem mocnější. Musíš recitovat denně. Recituji denně, každé ráno, večer, v noci, když jdu, když řídím a ono to přichází. Studuju soustavně. Nepřestal jsem studovat. Co mi opravdu pomáhá je porozumění významu. Když tomu nerozumíš, jak si to chceš zapamatovat? Když tomu rozumíš, pomůže ti to k zapamatování.

P: Jak jsi řekl předtím, pevná víra je potřebná.

G: Oddanost. Neposlouchám nic jiného. Nedívám se na žádné filmy. Nic. Nemám žádnou potřebu chodit ven. Jít kam? Pro co? Když mám nějaký čas, studuji. Rád bych měl více času, ale nemám, protože mám určitou zodpovědnost. Ale pokud mám čas, učím se, čtu. Mám také rád studium řecké filosofie. Tyto dvě, védy a řeckou filosofii. Dělal jsem na to magistra.

P: Tvá poslední školní práce byla o Plotínovi, je to tak?

G: Ano.

P: Porovnával si jeho učení s učením Satja Sáí Báby?

G: Nedělám tento typ porovnávání na univerzitě v současné době, možná později. Moje dizertace byla o pojetí krásy v Plotínově filosofii.

P: Našel jsi nějaké paralely mezi Sáí Bábovým učením a starověkou řeckou filosofií?

G: Sáí Bába sám mi na ně poukázal. Nevěděl jsem tehdy nic o starověké řecké filosofii. Sáí Bába k nám mluvil na mnohých interview o starověké řecké filosofii. Mluvil o Platónovi, Sokratovi, Aristotelovi. Tak jsem začal číst. Víš, byl jsem strojní inženýr. Nevěděl jsem o tom nic. Ale na střední škole jsem byl velmi dobrý ve starověké řečtině. Měl jsem z ní na střední nejlepší známky. Neznal jsem filosofii, ale znal jsem velmi dobře jazyk. Měl jsem starořečtinu šest let a byl jsem v ní velmi dobrý. To mi později velmi pomohlo, protože když jsem studoval Platónovy dialogy nebo jiné starověké filosofy, mohl jsem je číst v originále, ne v překladech. To samé dělám se sanskrtem, Bhagavad Gíta například. Slyšel jsem Sáí Bábu při mnoha promluvách. On vzpomněl mnoho veršů z Bhagavad Gíty, od Šankaračárii, z Upanišad, a když rozumíš, pak pochopíš, jak mocné jsou Sáí Bábovi promluvy. Lidé nerozumí, pouze slyší anglický překlad. Občas překladatel nemá čas přeložit, protože Sáí Bába je tak rychlý. Nemůžeš pak porozumět Sáí Bábově hloubce, když vezme jednu větu z Bhagavad Gíty, z Upanišad. Ale když rozumíš, pochopíš, že Sáí Bába je zdroj veškeré moudrosti, veškerého poznání. Jak to ví? Malý chlapec, jenž ve čtrnácti letech odhodil školní knihy, ale když mluví, vezme jeden verš z Bhagavad Gíty, z Upanišad, ze starořecké filosofie. Jak? To je mnohem úžasnější než materializace. Samozřejmě, že je důležité vidět Jeho zázraky. Ale Sáí Bába má veškeré poznání, veškerou moudrost. On byl tím, kdo mě vedl touto cestou, protože celou dobu mluvil o starověké řecké filosofii.

Nacházet paralely při studiu je úžasné. Je to má hlavní sádhana. Máme každý týden setkání v Satja Sáí centru, mimo pravidelné nedělní setkání, během kterého studujeme buď védy nebo starověkou řeckou filosofii. Jak roky jdou, recitování véd se stává více a více mocnějším. Recitování véd je na začátku velmi zvláštní, ale je zde význam. Jakmile do něj vložíš více a více energie a porozumíš významu, stane se více a více mocnějším. Musíš recitovat správně, to je důležité. Zkoušej dělat to nejlepší, buď co nejpřesnější. Poslouchal jsem velmi pozorně, když jsem byl v Prašánti Nilajam a pak to přišlo.

P: Jsem vskutku okouzlen tím, kolik toho dokážeš a děláš, a to přesto že stále pracuješ na celý úvazek.

G: Když máš oddanost, všechno je možné. Co je velmi důležité, je mít jednobodovou koncentraci. Být stále bdělý. Jak roky jdou, máme občas tendenci lenivět, zapomínat a ztrácet entuziasmus. Ale musí to být každý den, jak den první, když jsme potkali Sáí Bábu. S velkým entuziasmem, přijali jsme rozhodnutí následovat Ho, ale později ztrácíme tento entuziasmus. Ne, musíme tento oheň udržovat hořící! Dělat všechny tyto činnosti pomáhá. Musíme pravidelně a systematicky konat naši sádhanu, zvláště ráno. Ráno je velmi mocné. Vstávej brzy.

P: Kdy zpravidla vstáváš?

G: V pět hodin.

P: A do práce chodíš na devátou hodinu?

G: Na osmou. Ráno si dám sprchu, medituji, recituji védy, přečtu si Myšlenku dne od Sáí Báby, na kterou chvíli také medituji. Zpravidla chodím spát o půl dvanácté, ve dvanáct. Někdy je to těžké, ale když si na to zvykneš, tak je to nádherné. Sprcha probudí tělo. Sáí Bába to tak ustanovil na univerzitě studentům.

Satja Sáí Bába a organizace

P: Jsi členem Satja Sáí mezinárodní organizace už třicet let. Jaký je vztah organizace a Satja Sáí Báby samotného a jaká bude podle tebe budoucnost organizace?

G: Je to jako předtím, co tu Sáí Bába byl. On plně podporoval organizaci, kterou založil, protože my potřebujeme nějakou strukturu. Mám tím na mysli, když máš tolik lidí dohromady, kteří pracují dohromady, nějaká struktura je nezbytná. On sám založil tuto organizaci, aby nás dal dohromady, abychom nepraktikovali sami, ale abychom byli na duchovní cestě společně. Rozpoznal jsem, že tato organizace je velmi důležitá, velmi svatá. Ale není to jen organizace, je to rodina, Sáí rodina! Je to Sáí Bábova rodina. Je velmi svatá. Musíme tuto rodinu milovat, protože do ní patříme a musíme dělat to nejlepší, abychom ji sloužili. Nemyslím si, že se něco změnilo, když Sáí Bába opustil své tělo, protože když patříš do nějaké velké rodiny a když rodič, otec zemře, co se stane s bratry, sestrami, bratranci atd.? Stále jste v té rodině a nadále spolu vyrůstáte. Podle vedení které vám dal váš otec. Protože otec je stále přítomen. Sáí Bába je stále přítomen s jeho jasným vedením, které dal. Nevidím, že by se něco změnilo v organizaci. Protože už předtím, v posledních deseti letech byl Sáí Bába mnohem méně dostupný. Moje poslední interview bylo v roce 2001, deset let předtím, než Sáí Bába zemřel. Posledních deset let Sáí Bába chodil ven zřídkakdy. Osobní kontakt s ním byl omezený, ale my jsme pracovali v organizaci. Když jsem potkal Sáí Bábu, pochopil jsem, že vytvořil tuto organizaci z toho důvodu, že nám chtěl dát příležitost být spolu a praktikovat Jeho učení ne o samotě. Musíme pracovat společně a dělat vše jako dříve, když byl Sáí Bába s námi ve fyzické formě. To znamená služba, vzdělávací aktivity, duchovní aktivity, společná setkání, zpívání duchovních písní atd. Ovšem nebýt příliš připoután, protože občas i v organizaci jsou mnohá omezení, protože organizace je světskou strukturou.

Budoucností je organizace je růst. To se stane, když mladí lidé inspirovaní Sáí Bábou porozumí důležitosti následování pravidel organizace. Poté organizace poroste. Jak můžeme v současné době pokračovat v Sáí Bábově práci? Sáí Bába přišel, aby dal učení. Aby dal vzdělávání v lidských hodnotách. Dal příležitost zpívat duchovní písně. Jak se toto všechno může dít, pokud bychom nebyli spolu? Můžeš učit lidské hodnoty a říct: „Jsem George a učím lidské hodnoty. Mám své učení a jsem sám.“ To nebude fungovat. Musíme následovat to, co nám Sáí Bába dal. V současné době vidíme nějaké problémy v organizaci, ale to je přirozené, protože Sáí Bába odešel. Tím mnoho lidí ztratilo své nadšení. Přišly nějaké pochybnosti. Ztratili víru. Nyní máme také další příběh s Muddenahalli, v němž je mnoho lidí zainteresováno. Něco se stalo, ale to je pouze dočasné. Dělejme svoji práci a když ji budeme dělat dobře, potom můžeme inspirovat další lidi a oni se připojí. Nějací lidé můžou vidět, že lidé z organizace jsou skuteční duchovní hledající a že mají skutečnou lásku k Bohu a mohou být inspirováni. Ne pouze pravidla, že musíš dělat to a tamto. To nefunguje. Musíme být příkladem. Nyní je naše odpovědnost o to větší, protože předtím Sáí Bába sám byl tou inspirací. Když třeba nějací lidé nepracovali dobře, tak si mohl oddaný říct: „Sáí Bába je v organizaci, tak já zůstanu.“ Ale nyní tu Sáí Bába není. Když starší oddaní nejsou příkladem, ostatní lidé ztratí víru a odejdou. Je naší odpovědností být dokonalými příklady. Abychom byli příklady musíme být na sto procent zaměření na Sáí Bábu, protože On nám dává inspiraci. Dokonce i když nic neřekneš. Když lidé vidí tvůj osobní život, jak se pohybuješ, jak mluvíš, jak se chováš, jak si disciplinovaný, nedíváš se tam a tam, příliš nemluvíš, neděláš bláznivé věci, dokonce bez jakýchkoliv slov inspiruješ. A když více mladých lidí v organizaci bude mít tuto vážnou, čistou a upřímnou snahu, potom bude organizace velmi silná a poroste, aby předávala Sáí Bábovu učení. To je jediná cesta. Kdo bude publikovat jeho knihy, ty nebo já? Když bych nebyl v organizaci, tak přeložím knihu a řeknu: „Mám Sáí Bábovu knihu.“ A přijde někdo jiný a řekne: „Mám jinou Sáí Bábovu knihu.“ Organizace je nutná. Občas jsme z toho unavení, máme hodně pravidel, támhle to a tamto, já vím. To je také naše odpovědnost, nedělat příliš zbytečných věcí. Vedoucí musí být flexibilní. Občas vidím vedoucí, kteří pouze dodržují pravidla, ale ztratili podstatu. Musíme vidět, co je podstatou a jít za pravidla. Ne neustále pravidla, pravidla, pravidla a pak se může zdát, že nemáme opravdovou oddanost. Musíme být opatrní s tím, jak pracovat v organizaci. Pro mě je to duchovní cvičení. Miluji službu Sáí Bábovi. Nerozlišuji tedy Sáí Bábu od organizace. Když sloužím v našem centru, když sloužím mým kolegům, mým sestrám a bratrům v organizaci, když zkouším dělat tuhle a támhletu aktivitu atd. sloužím tím Sáí Bábovi. Když chceme působit na společnost, společnost musí vidět celou organizaci, ne pouze mě. Protože co můžu dělat sám. Nemůžu přinést Sáí Bábovo učení do společnosti sám. Sáí Bába je organizace. Stále je však za ní. Ale organizace je Sáí Bába, protože On nepřišel pouze na devadesát let a pak nic. Organizace bude velmi silná a bude mít velký účinek na společnost. Ale nesmíme pospíchat, je třeba být trpělivý a pracovat správným způsobem bez jakýchkoliv očekávání. Občas máme přání být nejlepší organizací na celé planetě a vzít každého do našeho lůna. A když se nám toho nedostává, tak jsme zklamaní. To je chyba ve velmi zbrklých očekávání.

P: Co si myslíš o Muddenahalli skupině?

G: Byl jsem tím značně překvapen. Říkal jsem si: „Co to ti lidé dělají?“ Tak teď Sáí Bába odešel a příběhy jako je tento přicházejí. Nemohl jsem tomu uvěřit. Je to protiklad Sáí Bábova učení. Sáí Bába vždy říkal jsem s tebou. Co je to ta jemná forma Sáí Báby, o které mluví? Jak je možné mít jemnou formu Sáí Báby na jednom místě víc než na jiném, která cestuje letadle atd. Co to je za druh jemné formy? Sáí Bába k nám vždy mluvil o Jeho přítomnosti v našich srdcích. Nemůžu porozumět tomuhle příběhu. Velmi rychle to zmizí. Byl jsem překvapen, že i někteří starší oddaní tomu věří. Ale musíme být trpělivý, dělat svoji práci, stát blízko Sáí Bábovu učení. Sáí Bába řekl, že Jeho vztah je od srdce k srdci, není potřeba žádného prostředníka, média. Ještě když byl Sáí Bába v těle, občas někdo přišel a říkal: „Víš, mám zvláštní spojení se Sáí Bábou.“ Nyní je to přesně ono, co se stalo. Sáí Bába není v jeho fyzické formě a je zde o jeden důvod víc, proto říct, že Sáí Bába mluví skrze nějakou osobu. Mnoho lidí má potřebu fyzického kontaktu. Často čas je potřeba, tak tedy musíme být trpělivý a po letech pravda zavládne. Je to krok zpět, protože Sáí Bába nám dal příležitost, potom co opustil své fyzické tělo, realizovat Ho v našem srdci. Občas se trochu kvůli tomu hněvám, ale neměl bych.

P: Tak to je pro tebe duchovní praxe, ne?

G: Jo (směje se).

P: Poslední a nejdůležitější otázka je, co je pro tebe nejdůležitější v Sáí Bábově učení?

G: Je to Atma Vichara. Atma je duše, Vichara je dotazování, tedy Sebedotazování. Oddanost a činy jsou také velmi důležité, protože občas přemýšlíš pouze o sebedotazování a zapomeneš, co máš dělat. Rovnováha je důležitá – činy, oddanost, poznání. Zkouším nezapomínat, protože jsem udělal mnoho chyb. Občas se chci zaměřit na filosofii, meditaci a na to a na tamto a stávám se tak velmi egoistickým. Namísto toho, abych šel ven a pomohl, takže činy jsou důležité a úcta k rodičům, starším a také oddanost. To pomáhá poznání, jak jsem již řekl předtím. Někdo může říct, že zpívání, sezení před Sáí Bábou je pouhá dualita a nevědomost, protože si myslíš, že já jsem tady a Bůh je tam. Ale to je dobrá nevědomost! Oddanost je dvaita (doslova dvojnost), protože jsou dva, ty a Bůh, ale cíl je advaita, porozumět, že Bůh není tam, ty jsi Bůh. Konečný cíl je sebepoznání, vědět kým jsem. Potom jsi svobodný, jsi za jakýmkoliv omezením. Žádné tělo, žádná mysl, žádné roky, jsi nesmrtelný, věčný, čistý, vědomí-bytí-blaženost. Co je více než to? Sáí Bába říká: „Jsi vědomí-bytí-blaženost. Jsi vtělením vědomí-bytí-blaženosti.“ Jsem zcela svobodní. Sai Rám.

P: Děkuji mockrát za rozhovor.

 

George Bebedelis se narodil a žije v řecké metropoli Atény. Má tituly ze strojního inženýrství a také z pedagogiky. Později získal magisterský titul na univerzitě v Aténách v oboru historie a filosofie. George poprvé navštívil Satja Sáí Bábu v roce 1987 v jeho 25 letech. Od té doby je inspirován Jeho učením univerzální lásky a pravdy. George je členem Satja Sáí mezinárodní organizace již po třicet let, přičemž během této doby v ní sloužil na mnoha různých pozicích. Nyní je národním prezidentem řecké Satja Sáí organizace a ředitelem jihoevropského ESSE institutu. V současné době pracuje jako učitel na střední průmyslové škole strojní v Aténách.