Cesta za blanickými rytíři
Dusot kopyt, zvláštní postavy ve zbroji, nalezení pokladu, změna časového kontinua aj. Takové stopy jsou spojovány s legendami, které kolují o známé hoře Blaník. Na ní se také vydalo na začátku měsíce května několik českých oddaných Satja Sáí Báby.
Blaník se nachází v jižní části středočeského kraje, přičemž v jeho těsné blízkosti je městys Louňovice, o pár kilometrů dále se pak nalézá město Vlašim. Blaník není vysokou horou ani nijak významně krajinně zajímavou, přesto je s ním spojeno mnoho legend a v české historii údajně zaujímá velmi významnou roli. Příběhy spojené s Blaníkem se velmi různí, nicméně mají jeden výrazný spojující prvek a tím jsou údajně uvnitř hory sídlící blaničtí rytíři. Blaničtí rytíři mají být legendární postavy, které chrání český národ a vystoupí z hory, když mu bude nejhůře. Jak poznamenal jeden z přátel, jenž se také zúčastnil výletu, tento spouštěcí mechanismus je poměrně problematický, protože jedno české přísloví říká: „Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř,“ což by tedy znamenalo, že blaničtí rytíři z hory nikdy nevystoupí. Nutno brát tento komentář s rezervou, ostatně jako i legendy s Blaníkem spojené. Humorný přístup k legendám se projevuje i v českém uměleckém prostředí, přičemž snad nejznámější komediální hrou týkající se Blaníku, vytvořilo a dlouhá léta hrálo divadlo Járy Cimrmana. Tímto článkem netvrdím, že jsou legendy pravdivé nebo naopak. Není ambicí tohoto článku na tuto otázku odpovídat, to ponechávám na čtenáři samotném.
Na Den vítězství, tedy 8. května se sešlo několik Satja Sáí oddaných, aby se na tuto horu vydali. Vešli jsme se do dvou aut a tak jsme vyrazili směr Blaník. Po drobných dopravních komplikacích způsobených opravou dálnice, nesrozumitelné dopravní navigaci, zmatení mysli, která osciluje od jednoho přání k druhému, a možná také z důvodu legrácek blanických rytířů, jsme se nakonec s drobným zpožděním dostali pod horu. Předpověď počasí nebyla příznivá, což některé z oddaných odradilo ze zdravotních či jiných důvodů na výlet vyrazit. Ovšem skutečnost byla více než přívětivá, slunce, teploto okolo 15 stupňů, tedy optimální podmínky na výlet pro všechny věkové kategorie. Z parkoviště pod horou jsme se vydali v družném povídání a občasném zpěvu na horu. Během cesty jsme si na různých zastávkách přečetli něco o legendách spojených s horou, společně se pomodlili, zazpívali, posvačili. Zhruba v jednu hodinu jsme došli na horu, na níž je rozhledna, ze které šlo, vzhledem k dobrému počasí, vidět široko daleko.
Během cesty jsme také sbírali do přinesených pytlů odpadky, čímž jsme se připojili k celosvětové iniciativě Satja Sáí organizace. Tato iniciativa se jmenuje Sloužit planetě a byla vytvořena před několika lety mladými Satja Sáí oddanými u příležitosti dne, kdy se Satja Sáí Bába prohlásil za avatára (jedná se o 21. říjen). Základním mottem Satja Sáí Báby, jenž založil Satja Sáí organizaci, je: „Milujte všechny, služte všem.“ Toto motto sám žil a realizoval celým svým životem. Tak se i jeho oddaní snaží (nebo alespoň by měli) o totéž ve svých životech. A proto se připomenutí Satja Sáí Bábova avatárství dělá formou služby, neboť v ní se zpřítomňuje Bůh (za předpokladu, že je konána bez vedlejšího sobeckého zájmu). Každý rok si tak připomínáme tento den a každý rok s jiným tématem. V předchozích letech se jednalo o témata Děti naše budoucnost, Láska ke zvířatům aj.
Tématem roku 2017 je Ochrana planety. Akce se rozšířila v tomto roce z jednodenní akce na celý rok, přičemž nás provází vždy jeden segment ochrany planety. V první třetině roku se jedná o odpad a jeho třídění, v dalším o vodu a následně o energie. Tak se členové Satja Sáí organizace po celém světě dozvídají o tom, jak s odpadky, vodou a energiemi nakládat, abychom planetě Zemi nedávali tak zabrat. Zároveň se v rámci organizace zavádějí opatření, aby docházelo k co nejmenší tvorbě odpadu, aby se co nejméně spotřebovávala voda a další energie. Tyto poznatky a zkušenosti si pak jednotliví členové přinášejí i do svých domovů, škol a prací, kde působí a snaží se je tam praktikovat či zavádět. Tak se i někteří členové české Satja Sáí organizace dozvěděli na studijním kruhu v měsíci dubnu něco více o dopadu lidského jednání na planetu Zemi a o možné nápravě této hluboké jizvy. A také proto jsme sbírali odpadky během naší cesty na Blaník a z něj.
Cesta na Blaník není z parkoviště pod ním vzdálenostně dlouhá, ale s poměrně velkým převýšením. Proto jsme se rozhodli nepokračovat dál na blízký Malý Blaník a s rukama plnýma pytlů s odpadky jsme se vydali vstříc parkovišti. Když jsme na něj přicházeli, začalo pršet, takže počasí vskutku vyšlo krásně. Během zpáteční cesty jsme se ještě stavili na nedalekou farmu Krišnův dvůr v Městečku u Benešova. Farma je jednou z poboček Hnutí pro vědomí Krišny v České republice. Na ní jsme měli možnost zazpívat si a zatančit ke Krišnovy, vyslechnout přednášku o Hnutí a o způsobu života na farmě Krišnův dvůr. Vše skončilo společným jídlem.
Přestože jsme na Blaníku nepotkali rytíře ve zbroji a nenašli blyštivý poklad, jak o něm mnohé legendy vypráví, vraceli jsme se spokojení. Možná proto, že jsme se o krůček přiblížili poznání, že každý člověk je blanickým rytířem, tedy hrdinou, jenž může pomáhat, byť nenosí kovovou zbroj. A možná jsme se vraceli spokojení také proto, že každý z nás se dotkl poznání, že má poklad, který je mnohem cennější než jakýkoliv jiný, ve svém srdci. Tomu pokladu se říká Bůh.