Satja Sáí mezinárodní organizace

Řecko a to konkrétně městečko Markopoulo nacházející se v blízkosti metropole Atén se na několik srpnových dní stalo místem prvního celoevropského setkání mladých ze Satja Sáí organizace. Kempu se zúčastnilo cca 30 mladých z Lotyšska, Německa, Nizozemí, Polska, Ruska, Řecka, Srbska, Španělska, Švédska, Ukrajiny, Velké Británie a i z České republiky.

Tématem setkání bylo Láska je semínko, Láska je strom, Láska je ovoce. Toto téma vzešlo ze Satja Sáí Bábova prohlášení: „Pán prohlásil, že je semínkem ve všech bytostech. On je semínkem, On je stromem, On je ovocem. Láska je semínko, Láska je strom, Láska je ovoce.“ V tomto duchu se tedy sjeli mladí v neděli 20. srpna, aby společně strávili následujících sedm dní.

První den proběhl workshop, jenž vedl Řek George Bebedelis a jehož tématem byla důležitost duchovní sádhany, jež je nepostradatelná na cestě vnitřního růstu. V dalších dnech se mladí měli možnost setkat s řeckými Doktory srdce, což je organizace pracující na poli rozvojové a humanitární pomoci, která je inspirována Satja Sáí Bábou a která již působila ve více než stovce různých zemí a poskytla pomoc desitkám tisíc lidí, především v Africe, ale i na jiných kontinentech. Hlavním cílem organizace je pomáhat v oblastech, kde je to nejvíce potřeba, formou zdravotnické pomoci. Tak měli mladí možnost vyslechnout svědectví Helen, jedné z členek organizace, o jejích dobrodružstvích a zkušenostech spojených s touto náročnou a do určité míry nebezpečnou prací, neboť často působí na místech, které jsou značně politicky nestabilní nebo které jsou ve válečném či vyjímečném stavu. Nebezpečí tak nepřichází jen ze strany možnosti onemocnění některou z infekčních nemocí, s níž se u pacientů setkávají a pomáhají jim se z nich vyléčit, ale také ze strany některých místních obyvatel, kteří se snaží změnit svoji nepříznivou životní situaci mnohdy neetickými způsoby. Tak se například stalo, že byla Helen v Iránu unesena. Naštěstí vše dobře dopadlo a podařilo se ji bez vážnějších důsledků utéct. To byl jen jeden z mnoha příběhů, které vyprávěla.

Dalším z workshopů bylo sdílení zkušeností jedné z organizátorek kempu Rakshy Mahtani. Raksha pracuje jakožto učitelka více jak deset let v mateřské škole ve Španělsku. V současné době je zástupkyní ředitele na nově vzniklé Satja Sáí mateřské škole na Mallorce. Raksha je také koordinátorkou mládeže Satja Sáí organizace Zóny 6. Po jejím workshopu, jenž byl naplněn velmi silnými a dojemnými příběhy z její práce s dětmi, které učí lidským hodnotám, měla velká část publika slzy v očích.

Mladí měli také možnost naučit se něco z tradiční řecké hudby a tanců, kreslit mandaly nebo vyslechnout důležité informace týkajících se ochrany životního prostředí a jak jednotlivec může ovlivnit mnohé i v této oblasti, především ve svém vlastním životě. Vzhledem k tomu, že místem setkání byla ekologická farma, dostalo se účastníkům i možnosti exkurze se zdejším majitelem, jenž přiblížil základní principy pěstování plodin na zdejší farmě.

Jedním z programů byla také prohlídka Atén, a to již se zmiňovaným Georgem Bebedelisem, jenž je aténský rodák a v současné době dělá doktorát na univerzitě v Aténách, přičemž se dlouhodobě zabývá klasickou řeckou filosofií a védskou filosofií. George se tedy ukázal být jako vynikající průvodce, neboť mnohá starověká místa, jež jsou na první pohled pouhými neživými kameny, jeho vyprávěním obživly.

Jeden den kempu se také účastníci zřekli jídla a mluvení, takže strávili den v tichu, jež bylo přerušeno pouze dopoledním zpíváním bhadžanů. Odměnou jim bylo na konci dne, výlet k bývalému Dionýsovu chrámu Suonio, jenž se nachází na mořském útesů, kam si lidé chodí vychutnávat krásný západ slunce.

Mimo tyto jednorázové programy byla na programu dne vždy ranní a večerní meditace, modlitba a zpěv bhadžanů. Část každého dne bylo také vyhrazeno jídlu, které bylo z velké části z místní farmy, což vzhledem k ročnímu období a skvělému kulinářskému umu kuchařů, ve výsledku znamenalo velkou blaženost i pro chuťové buňky zúčastněných. Téměř každý den se také měli mladí možnost jet vykoupat do nedalekého moře, což zvláště pro ty, kteří žijí v oblastech, kde moře není, byl velký svátek. Každý den pak byl ještě naplněn mnohým povídáním, ať už o více či méně významných tématech.

To nejdůležitější však na těchto řádcích napsáno není. A to je to, co si každý z účastníků odvezl domů. Nejsou to žádné fotografie či jiné upomínkové předměty toho, že se kempu zúčastnily. Jedná se o vnitřní prožitek toho, že „Bůh je láska“ (1. list Janův 3, 12), a tedy že přebývat v Bohu, znamená přebývat v lásce, která je semínkem, stromem i ovocem. Přebývat v lásce pak znamená žít šťastný život. Takovýto prožitek je však slovy nesdělitelný, lze jej pouze prožít.